TF > Alenka: Hledání cesty domů

19. března 2012 v 21:27 | Hattie
(První přeložená krátká povídka. Její přeložení mi trvalo pár hodin, ale to je jen proto že je tak krátká. ;) Jedná se o poslední setkání MALÉ Alenky a Kloboučníka, samozřejmě vymyšlené.)


Alenka: Hledání cesty domů

,,Alenko," zavolal Kloboučník na mladou dívenku kráčející na konci dlouhé prašné cesty ke králičí noře. ,,Má drahá Alenko, zpomal."

,,Pane Kloboučníku?" otázala se Alenka muže, který běžel za ní.

,,Zdá se, že jsem ti zapomněl dát svůj dárek na tvojí nenarozeninové odchodové oslavě." Usmál se Kloboučník, v ruce držíc něco malého a třpytivého.

Alenka přimhouřila oči a udělala několik kroků blíž k tomu bláznivému muži. Uvědomila si, že to "něco" je ve skutečnosti malý zlatý medailonek ve tvaru pikové karty, která ale byla obrácená vzhůru nohama, takže vypadala spíše jako srdce. Karta byla zavěšená na tenkém zlatém řetízku. Alenka popustila uzdu své zvědavosti, popadla náhrdelník a okamžitě ho otevřela. Uvnitř byl nápis 'Jeho Veličenstvo, bláznivý Kloboučník'. Alenka se na usmívajícího se Kloboučníka podívala a objala ho.

,,Chceš aby ti ho zapnul?" zeptal se sáhl po tenkém řetízku. Alenka jen přikývla, dívala se na medailonek a přemýšlela, proč tam bylo napsáno jen 'Jeho Veličenstvo, bláznivý Kloboučník', proč ne třeba něco jako 'Jeho Veličenstvo, Pan bláznivý Kloboučník'. Ve škole se naučila, že tituly jsou důležité.

,,Pane Kloboučníku, proč je tam 'Jeho Veličenstvo'?" zeptala se desetiletá dívka, jejíž jméno se třpytilo na přední části medailonku, když se dívala na svého přítele.

,,Řeknu ti to, až budeš starší," usmál se a udělal zase krok zpět, aby si mohl prohlédnout náhrdelník na krku malé Alenky, ,,Ale pro teď mi ho pohlídej, ano?"

,,Jistě, Kloboučníku, ale proč?" zeptala se, její zvědavost donutila Kloboučníka se znovu zářivě usmát.

,,Je to velmi důležitý náhrdelník, Alenko," vysvětlil, přičemž si před ni kleknul, ,,Potřebuji, abys ho udržela v bezpečí, dobře? Jestli mě někdy budeš potřebovat, jen zavolej mé jméno a já přijdu. Slibuji."

,,Budu ho hlídat! Přísahám!" odpověděla Alenka a pěsti sevřela okolo medailonku.

,,Dobře," odpověděl Kloboučník. Vstal a nervózně se podíval přes své rameno. ,,A jestli si někdy budeš přát vrátit se sem, dovede tě domů."

,,Domů?" zeptala se Alenka ještě zvědavěji.

,,Ano, ale teď bys už měla jít," řekl Kloboučník jeho obvyklým praštěným hlasem. ,,Tvým rodičům se už určitě stýská. Nakonec jsou to tvé nenarozeniny."

,,Kloboučníku, myslím že se sem nevrátím ještě dlouho," řekla Alice, sahajíc po jeho ruce v rukavici. ,,Možná se nevrátím už nikdy. Posílají mě do školy. Říkají, že se musím stát slečnou. Řekli mi, že už nebudou žádné hloupé hry a žádní další kloboučníci."

,,Moje drahá, milá Alenko," řekl Kloboučník, vedouc ji blíže ke králičí noře. ,,Nemusíš dělat to, co nechceš dělat, můžeš jen předstírat to, co musíš dělat. Rozumíš mi, Alenko?"

,,Ne úplně, ale myslím, že tím chcete říct, že nemám být dáma a že se nemám přestat vídat s mými přáteli," řekla Alenka a zastavila se jen těsně před králičí norou. ,,Musí si myslet, že jsem ten koho ze mě chtějí mít, že jo?"

Kloboučník se usmál a přikývl. Vyprostil svou ruku z té její. Tázavě se na něj podívala, když ucítila jeho ruce kolem svého pasu.

,,Sbohem, Alenko," řekl, a kdyby ho Alenka dobře neznala, myslela by si, že to vyznělo smutně.

Spolu s tím ji zvedl a hodil do králičí nory, na jejíž druhé straně bylo vidět zářivé denní světlo reálného světa. Ještě zahlédl Alenky šokovanou tvář, když byla vržena do onoho světa a nora za ní rázem zhasla. Neviděla ani stopu po Kloboučníkových smutných očích, nebo velkém klobouku, když se ohlédla. Ležela trávě, ručkou svírala medailonek. Zvedla se, po čtyřech dolezla k díře, usmála se, zamávala do ní a křikla;

,,Na shledanou pane Kloboučníku!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama